Rozhodli jste se rozvést se svým manželem či manželkou nebo jste se rozhodli ukončit soužití se svým partnerem či partnerkou? Máte se svým protějškem společné děti? Přemýšlíte o tom, jak bude dále vypadat péče o nezletilé dítě a osobní styk s nim, ale zároveň nemáte dostatek informací k problematice?
Prvotně Vám doporučujeme navštívit naše články týkající problematiky nezletilých dětí v případě rozchodu či rozvodu manželství.
Pokud však znáte své práva a povinnosti a jen si nejste jistí, která forma péče bude pro Vaše děti vhodná, jste na správné adrese.
Osobní péče o nezletilé dítě totiž může probíhat ve třech formách. Konkrétně může být péče výlučná jedním z rodičů neboli individuální, střídavá nebo společná. V tomto článku stručně představíme jednotlivé formy péče tak, abyste získali základní informace k problematice.
Obsah článku:
Výlučná, individuální osobní péče
Svěření do péče jednoho z rodičů je nejstarším typem formy osobní péče. Individuální osobní péče poté znamená, že je dítě buď v péči matky nebo otce. S tímto primárním pečovatelem má dítě žít v rodinné domácnosti. Druhý rodič zůstává nositelem rodičovské odpovědnosti.
Pokud soud rozhodne o svěření dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, vystupuje povinnost soudu zajistit právo dítěte na udržování osobního styku i rodičem, kterým nesdílí rodinnou domácnost. Konkrétní úprava styku stanovuje soud. V nejlepším zájmu dítěte může být styk s druhým rodičem opravdu velmi široký, až bude mít blízko střídavé péči.
Obecně tedy dítě v tomto režimu zůstane v péči, domácnosti jednoho rodiče a druhému bude stanovený styk s ním. Tento postup však není pravidlem, a proto druhému rodiči nemusí být stanovený styk žádný.
Zároveň bude nepečujícímu rodiči stanovené výživné. K tomuto tématu Vás odkazujeme na náš článek týkající se problematiky výživného.
V souhrnu dítě žije s jedním rodičem a v ideálním případě se vídá s druhým rodičem. Pečující rodič obstarává každodenní péči, výdaje, zatímco nepečující rodič na péči přispívá měsíční částkou, výživným. Zároveň je nutné mít na paměti, že výlučnou péči nezaniká rodičovská odpovědnost nepečujícího rodiče. Ten se totiž i nadále podílí na rozhodování o záležitostech týkajících se dítěte jako např. výběru školy, lékaře.
Střídavá osobní péče
V případě střídavé péče o dítě pečuje jak matka, tak otec. Péče probíhá v intervalech, které mohou, ale nemusí být stejně dlouhé. Není stanovena ani minimální, ani maximální délka trvání intervalů. Přesto se v praxi nejčastěji setkáme se střídáním osobní péče po týdnech či čtrnácti dnech. Při stanovení intervalu se však vždy vychází z individuálních potřeb dítěte, které se s věkem samozřejmě mění.
Přestože by se na první mohlo zdát, že střídavá osobní péče představuje ideální uspořádání péče pro nezletilé dítě v případě rozvodu rodičů, není tomu tak vždy.
Bezpochyby pak jde o nejvíce diskutovanou formu péče, která od zavedení shodně vyvolává ať už pozitivní nebo negativní emoce jak u odborné, tak široké veřejnosti. V tomto duchu se mění i postupem času pohled na ni, jako formu péče. Nelze ani říci, že by soudy zastávaly konstantní názor na střídavou péči, a tedy že by rozhodovaly shodně. Soud totiž zkoumá případ individuálně, ve světle potřeb dítěte. Mezi nejčastější argumenty pro střídavou péči patří, že dítě má i po rozvodu rodičů stále právo na péči ze strany svých rodičů ve stejné míře. Rovněž, že dítě po rozvodu nepocítí ztrátu rodiče, ale naopak mu umožníme dále rozvíjet city, které si vybudovalo ve svém raném dětství atd. Nesmíme však opomíjet negativa, která spočívají především v neustálém stěhování dítěte.
Střídavá péče se ukazuje jako vhodné uspořádání u rodičů, kteří bydlí ve stejném městě, případně v těsné blízkosti a zároveň zvládají v potřebné míře kooperaci a komunikaci mezi sebou.
Součástí střídavé péče je rovněž stanovení výživného pro nezletilé dítě. To na rozdíl od výlučné péče mohou platit oba rodiče, žádný nebo jen jeden z rodičů. Právě tento aspekt bývá mnohdy v praxi rozhodující. Ne zřídka se totiž stává, že jeden z rodičů nemá zájem platit na dítě výživné, a proto i na úkor dítěte prosazuje tuto formu péče o dítě. Je poté na zvážení každého jednoho rodiče, zda upřednostní zájmy své či dítěte.
Společná osobní péče
Poslední formou osobní péče je společná péče obou rodičů. Podstata společné péče je taková, že po rozvodu rodiče pečují o nezletilé dítě společně. V pojetí zákona to znamená, že nebude konkrétně rozhodnuto o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů a poměry dítěte včetně vyživovací povinnosti po dobu po rozvodu nebudou upraveny. Zákonem vyžadovaná podmínka pro rozhodnutí o svěření dítěte do společné péče je, že s tímto souhlasí oba rodiče. Je totiž zřejmé, že bez vzájemné komunikace rodičů nebude tato forma péče fungovat.
K takovému rozhodnutí v praxi dochází za situace, kdy je dítě ve věku blízkém zletilosti. Případně, kdy rodiče i po rozvodu zamýšlejí společně sdílet domácnost. V rámci našich zkušeností jsme se však setkali i s uzavřením dohody o společné péči mezi rodiči, kteří společně nesdíleli nadále domácnost ani se jejich děti neblížili věkem zletilosti, nicméně společná komunikace a důvěra mezi nimi panovala natolik, že nechtěli být v budoucnu svázání rozhodnutím o styku dítěte s rodiči či výši vyživovací povinnosti.
Na závěr zdůrazňujeme, že není možné upřednostňovat určitou formu péče o dítě. Soud zváží formu péče dle nejlepšího zájmu dítěte. Konkrétně soud bere ohled na osobnost dítěte, životní poměry rodičů, citovou orientaci dítěte, schopnosti rodičů, prostředí, ve kterém má dítě žít, citové vztahy dítěte s příbuznými osobami a mnoho dalšího.
Nezodpověděl Vám článek všechny Vaše dotazy? Pokud potřebujete pomoc, poradit, neváhejte využít služeb našeho rozvodového právníka.
